Pyramidální uspořádání řádu
1. 11. 2020
Pyramidální uspořádání řádu
Řád roste, získává nezávislost na světských panovnících a jeho velmistr je odpovědný pouze papeži. Současně se také formuje jeho organizační uspořádání, které přináší toto rozdělení:
rytíři – ti, kteří bojují, tvoří nejvnitřnější srdce řádu; servienti – bratři sloužící, kteří se dále dělí na: zbrojnoše a podkoní (doprovázeli rytíře), řemeslníky (vykonávali manuální práce); kněží a klerici – obstarávali církevní záležitosti řádu.
Všichni členové řádu měli stejná práva a zástupci z jednotlivých skupin se také podíleli na volbě nového velmistra. Řád měl v širším slova smyslu i další laické členy, kteří ho podporovali vojensky v čase války a také penězi. Templáři tak postupem doby získali velký vliv i bohatství, nejednalo se však o bohatství jednotlivých členů, ale řádu jako takového. V hierarchii řádu byly odpovědnosti rozděleny následovně:
Velmistr, nejvyšší představitel řádu, řídí jeho činnost a jeho rozhodnutí je nezvratné. Je odpovědný pouze papeži, a tudíž nad ním světští králové nemají moc. Senešal, zástupce a poradce velmistra. Visitor, pozdější funkce správce provincií v Evropě, „druhý velmistr“. Maršál, správce vojenství. Velkopreceptor, správce provincie. Turkopolier, velitel jízdy.Preceptoři či Komtuři, pověření vedením jednotlivých domů, komend. Templářský řád v době svého největšího rozmachu působil v deseti provinciích:
ve Svaté zemi: Jeruzalém, Antiochie, Tripli; v Evropě: Francie, Anglie, Anjou, Apulie, Portugalsko, Maďarsko, Poitou.V každé provincii se budovala templářská sídla, takzvané komendy, opevněné kamenné stavby, z nichž se některé zachovaly dodnes. Tato sídla byla taktéž nezávislá na panovnících jednotlivých zemí a řídila se vlastními zákony, které platily uvnitř templářského řádu.
Templáři, tvůrci nové kultury
Řád Templu velmi brzy dosáhl značné politické i hospodářské moci, která jednak vyplývala z jeho výjimečného postavení (nezávislost na světské moci, osvobození od placení daní), ale také z dobrých organizačních schopností a čestnosti. Byli to mimochodem i skvělí bankéři, zavedli směnky, které umožňovaly, že člověk cestující na velkou vzdálenost nemusel s sebou nosit velký obnos peněz (což bylo tenkrát nebezpečné), ale mohl peníze uložit v nejbližší templářské komendě a na základě směnky, kterou obdržel, peníze vyzvednout v cíli své cesty. Templáři měli vlastní loďstvo, které bylo schopno bezpečně dopravit poutníky i náklad do Svaté země a zpět. Dokázali v Evropě vybudovat síť cest, které spojovaly jednotlivé komendy, jež se stávaly určitými obchodními i společenskými centry.
Samozřejmě stále chránili cesty ve Svaté zemi a v rozličných bojích se proslavili statečností, protože templáři vždy bojovali v prvních řadách a neměli ve zvyku ustupovat. Pokud někdo vstoupil do jejich řádu v době, kdy se bojovalo ve Svaté zemi, měl téměř jistotu, že hrdinně zemře na bojišti. Bylo totiž známo, že bohatství řádu nesmělo být použito na vykupování rytířů ze zajetí, a také to, že templáři v zajetí nikdy nepřestoupili na jinou víru; proto byli ihned popravováni.
Další skutečností, kterou nelze přehlédnout a která měla větší, i když skrytý vliv na kulturní rozvoj Evropy, bylo úsilí templářů při hledání moudrosti, která byla na tehdejším Západě již asi pět set let ztracena, ale přetrvávala živá na Východě a v islámské tradici. Existuje mnoho legend o hledání Grálu, který je právě symbolem moudrosti.
Samotné založení jejich řádu je zahaleno tajemstvím a pouze z nepřímých důkazů lze vyvozovat, že impuls k vytvoření templářského řádu nebyl náhodný, ale sledoval určitý cíl. Je patrné, že jejich organizační struktura s sebou přináší charakteristiky uspořádání, které jsou známy u starodávných kultur či ve starověkých mysterických a iniciačních bratrstvech. I přijímání nových členů řádu bylo velice přísné a obsahovalo iniciační prvky. Templáři měli jistě možnost se na Východě seznámit s některými ztracenými vědomostmi; svědčí pro to i skutečnost, že ve svých sídlech drželi ochrannou ruku nad alchymisty a astrology. Jejich stavby v sobě ukrývají harmonické číselné a astronomické vztahy, které jsou odrazem přírodních zákonitostí.
Pozoruhodnou „náhodou“ je fakt, že po návratu prvních templářů do Evropy v roce 1128, kdy byl jejich řád oficiálně založen, se objevuje nový stavební styl – gotika. A impulsy ke stavbě nových chrámů vycházejí od Bernarda z Clairvaux a od cisterciáckého řádu. Tento nový styl je od samého počátku dokonalý, bez chyb a omylů. A dodnes není jasné, jakým způsobem vznikl. Kde se vzali tito stavitelé se svým uměním a věděním? Za téměř sto let bylo postaveno kolem sto padesáti nových chrámů, které již neslouží jako kláštery, ale jsou určeny pro širokou veřejnost. Kde se vzaly finanční prostředky na jejich stavbu?
Můžeme si tedy položit otázku, zda nebylo tajným cílem templářského bratrstva podnítit vznik nové kultury v Evropě na základě vědění přineseného z Východu. Je jisté, že templáři měli veškeré předpoklady, bohatství i moc, aby to uskutečnili. Gotika následně přinesla silnou vlnu zájmu o nové vědění (alchymie, astrologie, lékařství…), které díky křížovým výpravám začalo pronikat do Evropy, a připravila tak půdu pro převratné období renesance.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
